Douglas DC-2
8/2010


Americký dopravní, dvoumotorový, celokovový letoun. 

Letoun vycházel z jediného  postaveného stroje DC-1 (vzlétl 1.7.1933 - za 11 měsíců od podpisu smlouvy, jako odpověď na konkurenční Boeing B-247D). DC-1 byl postaven pro TWA, která s ním byla spokojena, ale objednala jeho větší a výkonnější verzi. 
Proto byla kabina upravena pro 14 cestujících (místo původních 12) a nově byly použity výkonnější motory Wright Cyclone R-1820-F3 po 522kW.

První takto vzniklý Douglas DC-2 se vznesl poprvé do vzduchu 11. května 1934. TWA objednala 24 strojů a později rozšířila objednávku na 41 kusů. 
Mimo TWA používaly DC-2 také American Airlines (18ks), Eatern Air Lines (10ks), Pan American (10ks) a další. Letouny pro evropské zákazníky (KLM, LOT, Swissair, CLS a LAPE) se montovaly u Fokkera v Nizozemsku.

DC-2 byl velmi spolehlivý stroj. Dokázal bezpečně létat s jedním pracujícím motorem. Byl to elegantní dolnoplošník, jehož tvary jsou dobře známé od jeho velmi slavného následovníka DC-3.

Jeden ze strojů DC-2 společnosti KLM (DC-2 PH-AJU) se zúčastnil závodu MacRobertson Air Race mezi Londýnem a Melbourne. Z dvaceti účastníků dorazil druhý za letounem de Havilland DH.88. Cesta letounu DC-2 trvala 90 h a 13 min, ve vzduchu byl 81 h a 10 min.

Z celkem 200 postavených kusů jich bylo 62 určeno pro armádní letectvo.

DC-2 v Československu 
(používala je Československá letecká společnost - ČLS)

Na jaře 1936 (16. dubna) převzala ČLS první dva Douglasy DC-2 (OK-AIA, OK-AIB).
Vyškolení létajícího i pozemního personálu na tento typ probíhalo u KLM.
Douglas DC-2 byl poprvé nasazen 20. dubna 1936 na linku Praha - Vídeň. Týž den navečer se letoun OK-AIA pilotovaný Karlem Balíkem poprvé vydal na lince do Amsterdamu. Při nouzovém přistání bylo letadlo zcela zničeno. Stejnou imatrikulaci obdržel náhradní stroj dodaný později - původně PH-ALZ.
OK-AIB - u ČLS létal až do okupace a pak (jako D-AAIB) u Deutsche Lufthansa.  V březnu  1941 byl prodán do Finska, kde létal u spol. Aero O/Y a skončil u finského voj. letectva, kde naposled letěl asi v březnu 1956.

Další stroje u ČLS:
OK-AIC - obdobný osud jako OK-AIB (DL s imatrikulaci D-AAIC, pak Finsko 
OK-AID - opět po okupaci skončil u DL s imatrikulací D-AAID
OK-AIZ - původně PH-ALZ, pravděpodobně prodán do Ruska
Poprvé u nás se na palubě DC-2 objevily letušky.


Různé verze DC-2:

DC-2A - poháněn dvojící motorů Pratt & Whitney R-1690 "Hornet" (2ks)
DC-2B - dva kusy postavené pro polský LOT, 2x Bristol Pegasus VI po 750 hp (560 kW) 
XC-32 - 16místný transportní letoun, později létající velitelské stanoviště (1ks).
C-33 - Transportní letoun pro náklad; na konci trupu měl odklápěcí dveře (18ks). 
YC-34 - Letoun pro VIP. později přeznačen na C-34(2ks).
C-38 - Upravená verze C-33 s kýlovkou a ocasními plachami jako DC-3. Poháněly ho dva motory Wright R-1820-45 po 930 hp (694 kW). Původní označení bylo C-33A (1ks).
C-39 - Letoun složený z dílů pro DC-2 a DC-3. Dva motory Wright R-1820-55 po 975 hp (727 kW), (35ks)
C-41 - Letoun pro VIP. Motory Pratt & Whitney R-1830-21 po 1200 hp (895 kW), (1ks).
C-42 - Letoun pro VIP. S motory Pratt & Whitney R-1830-21 po 1200 hp (895 kW). 
R2D - Jeden transportní letoun pro US Navy. 
R2D-1 - Čtyři transportní letouny pro US Navy.

Do současné doby se zachovalo několik kusů DC-2 v muzeích, z nich jen jeden je letuschopný (v.č. 1404 v  Aviodrome museum v Lelystadu, Nizozemsko).

 

Rok zavedení do služby 1934
Posádka 3
Cestující 14
Rozpětí (m) 25,91
Délka (m) 18,88
Hmotnost prázdného letounu (kg) 5453
Hmotnost vzletová (kg) 8615
Motory 2x hvězdicový motor Wright SGR 1820 F-3 Cyclone 522kW
Max. rychlost (km/hod.) 343
Cestovní rychlost (km/hod.) 315
Dostup (m) 7193
Dolet (km) 1706
   
  V. Němeček- Civilní letadla 1, NV, 1981
J. Pěnkava - letecké spol. v Praze, AJP Foto, 1995 
Wikipedie