|
Americký dopravní, dvoumotorový, celokovový letoun. Letoun vycházel z
jediného postaveného stroje DC-1 (vzlétl 1.7.1933 - za 11 měsíců
od podpisu smlouvy, jako odpověď na konkurenční Boeing B-247D). DC-1 byl
postaven pro TWA, která s ním byla spokojena, ale objednala jeho větší
a výkonnější verzi.
Proto byla kabina upravena pro 14 cestujících (místo původních 12) a
nově byly použity výkonnější motory Wright Cyclone R-1820-F3 po 522kW.
První takto vzniklý Douglas DC-2 se vznesl poprvé do vzduchu 11. května 1934.
TWA objednala 24 strojů a později rozšířila objednávku na 41 kusů.
Mimo TWA používaly DC-2 také American Airlines (18ks), Eatern Air Lines
(10ks), Pan American (10ks) a další. Letouny pro evropské zákazníky (KLM,
LOT, Swissair, CLS a LAPE) se montovaly u Fokkera v Nizozemsku.
DC-2 byl velmi spolehlivý stroj. Dokázal bezpečně létat s jedním
pracujícím motorem. Byl to elegantní dolnoplošník, jehož tvary jsou
dobře známé od jeho velmi slavného následovníka DC-3.
Jeden ze strojů DC-2 společnosti KLM (DC-2 PH-AJU) se zúčastnil závodu MacRobertson Air Race mezi Londýnem a Melbourne. Z
dvaceti účastníků dorazil druhý za letounem de Havilland DH.88. Cesta
letounu DC-2 trvala 90 h a 13 min, ve vzduchu byl 81 h a 10 min.
Z celkem 200 postavených kusů jich bylo 62 určeno pro armádní
letectvo.
DC-2 v Československu
(používala je Československá letecká společnost - ČLS)
Na jaře 1936 (16. dubna) převzala ČLS první dva Douglasy DC-2 (OK-AIA,
OK-AIB).
Vyškolení létajícího i pozemního personálu na tento typ
probíhalo u KLM.
Douglas DC-2 byl poprvé nasazen 20. dubna 1936 na linku
Praha - Vídeň. Týž den navečer se letoun OK-AIA pilotovaný Karlem Balíkem
poprvé vydal na lince do Amsterdamu. Při nouzovém přistání bylo letadlo zcela zničeno.
Stejnou imatrikulaci obdržel náhradní stroj dodaný později - původně
PH-ALZ.
OK-AIB - u ČLS létal až do okupace a pak (jako D-AAIB) u Deutsche
Lufthansa. V březnu 1941 byl prodán do Finska, kde létal u
spol. Aero O/Y a skončil u finského voj. letectva, kde naposled letěl asi
v březnu 1956.
Další stroje u ČLS:
OK-AIC - obdobný osud jako OK-AIB (DL s imatrikulaci D-AAIC, pak
Finsko
OK-AID - opět po okupaci skončil u DL s imatrikulací D-AAID
OK-AIZ - původně PH-ALZ, pravděpodobně prodán do Ruska
Poprvé u nás se na palubě DC-2 objevily
letušky.
Různé verze DC-2:
DC-2A - poháněn dvojící motorů Pratt & Whitney R-1690 "Hornet"
(2ks)
DC-2B - dva kusy postavené pro polský LOT, 2x Bristol Pegasus VI po 750 hp
(560 kW)
XC-32 - 16místný transportní letoun, později létající
velitelské stanoviště (1ks).
C-33 - Transportní letoun pro náklad; na
konci trupu měl odklápěcí dveře (18ks).
YC-34 - Letoun pro VIP. později přeznačen
na C-34(2ks).
C-38 - Upravená verze C-33 s kýlovkou a ocasními plachami
jako DC-3. Poháněly ho dva motory Wright R-1820-45 po 930 hp (694 kW). Původní označení bylo
C-33A (1ks).
C-39 - Letoun složený z
dílů pro DC-2 a DC-3. Dva motory Wright R-1820-55 po 975 hp (727 kW),
(35ks)
C-41 - Letoun pro VIP. Motory Pratt &
Whitney R-1830-21 po 1200 hp (895 kW), (1ks).
C-42 - Letoun pro
VIP. S motory Pratt & Whitney R-1830-21 po 1200 hp (895 kW).
R2D - Jeden transportní letoun pro
US Navy.
R2D-1 - Čtyři transportní letouny pro US Navy.
Do současné doby se zachovalo několik kusů DC-2 v muzeích, z nich
jen jeden je letuschopný (v.č. 1404 v Aviodrome museum v Lelystadu, Nizozemsko).
Rok zavedení do služby |
1934 |
Posádka |
3 |
Cestující |
14 |
Rozpětí (m) |
25,91 |
Délka (m) |
18,88 |
Hmotnost prázdného letounu (kg) |
5453 |
Hmotnost vzletová (kg) |
8615 |
Motory |
2x hvězdicový motor Wright SGR 1820
F-3 Cyclone 522kW |
Max. rychlost (km/hod.) |
343 |
Cestovní rychlost (km/hod.) |
315 |
Dostup (m) |
7193 |
Dolet (km) |
1706 |
|