Letiště Praha
9/2010

Letiště vzniklo po přestěhování továrny Letov (dříve ČS vojenská továrna na letadla či Hlavní letecké dílny) ze Kbel do Letňan v průběhu roku 1925. Od roku 1926 byl uživatelem letňanského letiště také Vojenský ústav studijní VLÚS (nyní VZLÚ), který zde dostavěl své nové sídlo. Nejsevernějším letištěm tohoto trojúhelníku bylo firemní letiště Avie. V roce 1930 Avii převzal koncern Škoda a vybudoval nový závod v Čakovicích se stejnojmenným letištěm. Areál montážních hangárů firmy AERO - Dr. Kabeš byl na letňanském letišti vybudován koncem 30. let minulého století v souvislosti s prudkým rozvojem letecké výroby v regionu

Letňanské letiště bylo v té době středem leteckého průmyslu českého regionu a využívali jej všechny letecké továrny v jeho okolí zejména Letov, Aero a Avia a následně ČKD Praga, které jej přímo obklopovaly. Všechny tyto továrny v této oblasti vyráběly letadla sportovní, průzkumná, cvičná, stíhací a bombardovací. 

Letiště bylo před válkou mnohem menší než dnes, mělo tvar nepravidelného trojúhelníka o rozměrech cca 500 x 600m. Vzletová dráha nebyla nijak zvlášť značená a celou plochu letiště pokrývala tráva. V této podobě vydrželo letiště až do roku 1939, z té doby se dochoval náčrt všech tří letišť. Během 2.světové války bylo letiště rozšířeno směrem na východ, aby vyhovělo rychlejším a těžším letadlům a dostalo travnatou dráhu o směru 06/24 v délce cca 1000m.

Všeobecný úpadek významu letiště přichází po komunistickém převratu v roce 1948. Jako první končí s leteckou výrobou ČKD, továrna Aero stěhuje hlavní těžiště své činnosti do nové továrny ve Vodochodech a spolu s tím končí i samostatný vývoj a výroba celých letounů v Letovu, který se již ostatně jmenuje Rudý Letov. V tomto období se stal provozovatelem letiště Výzkumný a zkušební letecký ústav(VZLÚ), který zřídil ve svém areálu řídící věž a stavěl do služby dispečery pro organizaci zkušebního provozu. Nově přicházejí sportovní letci - Svazarmovci

Letiště v této dimenzi vyhovovalo až do začátku 70. let, kdy se od západu přiblížila výstavba Severního města. Od té doby muselo letiště o svoji existenci bojovat. V letech 1977 až 1980 proběhly zemní práce, jejichž výsledkem bylo pootočení dráhy do směru 05/23, zkrácení délky na 814m a zvětšení teréních vln již dříve na letišti přítomných. Další vývoj letiště lze očekávat při budování areálu nového výstaviště na západní straně letiště. V závěru roku 2007 přichází nový majitel, britská investiční společnost, která podle prohlášení svých zástupců, hodlá i do budoucna udržet na zdejším letišti provoz letadel všeobecného letectví. Od 1. listopadu 2009 se na letišti změnil provozovatel, toho dosavadního, Aeroklub Praha Letňany, který se o letiště staral po uplynulé dvě desítky let, vystřídala společnost Gemini PORT a.s. z Hradce Králové.

Sportovně se v Letňanech létalo jistě již před válkou, z té doby nemáme však prameny. Pamětnicky tak je popsáno období po roce 1945. Letňanské létání mělo od začátku dvě větve, plachtařskou a motorářskou. Motorově se létalo na nynějším letňanském letišti a plachtařsky na letišti Avie v Čakovicích. Aeroklub Praha Letňany byl organizován jako tovární se zkratkou ALAZ - Aeroklub leteckých a automobilových závodů (z Avie se stala automobilka). Ustanoven byl počátkem roku 1948, ale létalo se již dříve. Po zrušení letiště Avie na konci 50-tých let se plachtařský odbor přestěhoval na letiště Letňany, kde sídlí dosud.

V současné době letiště kromě svého primárního účelu - provozu letadel všeobecného letectví, umožňuje celou řadu možností dalšího vyžití. Kromě leteckých škol je zde také modelářské letiště, dráha pro RC modely aut a golfový Driving Range.

V provozu jsou zde dvě paralelní vzletové a přistávací dráhy, a plocha pro vrtulníky.

Letiště Praha - Čakovice (tovární letiště Avia)

V roce 1930 Avii převzal koncern Škoda a vybudoval nový závod v Čakovicích se stejnojmenným letištěm. Letiště Čakovice u Prahy tak bylo založeno v roce 1932. Mělo nepravidelný tvar o rozměrech cca 600 x 700m. Zažilo slavnou éru Avie ve 30. letech, ale v šedesátých letech je nepochopitelným rozhodnutím ukončena výroba letadel v čakovické Avii a spolu s tím je v letech 1956-8 zrušeno i tovární letiště a nyní na něm stojí automobilové výrobní haly.

V Čakovicích létala řadu let plachtařská sekce letňanského aeroklubu. Aeroklub Praha Letňany byl organizován jako tovární se zkratkou ALAZ - Aeroklub leteckých a automobilových závodů (z Avie se stala automobilka). Ustanoven byl počátkem roku 1948, ale létalo se již dříve. Plachtaři začínali s trofejním vybavením, které si sami dovezli z Grunau. Pro hangár bylo k dispozici místo za silnicí z Letňan do Čakovic. Avia věnovala dřevěný barák po Němcích, který musel být přemístěn a adaptován na hangár. Stavba byla dokončena počátkem roku 1948, dosud stojí a v současné době je v ní svépomocná autodílna. Silnice do Letňan oddělovala hangár od letiště a při každém létání musely být větroně přes ni přenášeny. První plachtařský start na aviácké ploše uskutečnil 27.6.1948 Jirka Vašák a zárověň byl prvním plachtařským instruktorem ALAZu. Prvním vlečným letounem byl Čáp (Storch) původem z Točné. Létalo se na třech ŠK-38, dvou GB-IIb, Z-24, na Šohajích 25 a 125, na Olympii, Vážce a Kranichu I. Aviácké letiště bylo dosti krátké, takže když byla jednou potřeba větší výška z navijáku, zastavil se řídký provoz na silnici, větroně se přetáhly a startovalo se z pole, přičemž cestující zastavené MHD sledovali klidně letecký provoz. V roce 1950 byl zrušen v Klecanech Aeroklub vysokoškolského sportu (AVS) a do ALAZu přestoupili známí plachtaři a konstruktéři větroňů Dlouhý, Matějček (byl druhým vedoucím plachtařského odboru), Frynta (třetí vedoucí plachtařského odboru a později i celého aeroklubu). Po zrušení letiště Avie na konci 50-tých let se plachtařský odbor přestěhoval na letiště Letňany, kde sídlí dosud.

Letiště Praha - Vysočany

Vojenské letiště ve Vysočanech bylo oficiálně zřízeno výnosem MNO č. j. 9473 z 30. prosince 1918, ale reálně bylo v provozu již od 13. listopadu 1918. Tento den na vysočanské letiště přiletěli desátník Břetislav Plischke a kadet aspirant Zdenko Jiroušek s letounem Hansa Brandenburg C I(Ph) číslo 26.53 z pražské Císařské louky. Na ní přistáli o den dříve po přeletu z Plzně-Borů, kam přilétli 10. listopadu 1918 z Chebu, a Hansa Brandenburg C I(Ph) číslo 26.53 patřil mezi jedenáct letounů, které Letecký sbor získal v Chebu. Ještě předtím - 8. listopadu 1918 - zalétala ve Vysočanech opravna Al-Ma letoun Hansa Brandenburg C I(Ph) číslo 26.10.

Podle svědectví kbelského kronikáře se dá také upřesnit poloha letiště Leteckého oddělení Vysočany neboli Letecké setniny Praha. To se nacházelo zhruba v prostoru současného areálu firmy Knauf Praha, s. r. o., v Mladoboleslavské ulici, kde byla až do roku 1955 cihelna, která původně patřila hraběti Otakaru Černínovi (Ottokar Czernin z Chudenic). Hrabě Černín byl až do 14. dubna 1918 ministrem zahraničních věcí Rakousko-Uherska, po válce dál patřil k obhájcům habsburské monarchie a až do roku 1924 působil jako poslanec rakouského parlamentu. Jeho majetek v Československu byl zkonfiskován na základě zákona o válečných úkonech.

Státní správa si byla vědoma důležitosti vojenského a částečně i civilního letectví, a proto se snažila najít v Praze vhodnou plochu pro vybudování letiště; v úvahu přicházela mimo jiné také již používaná plocha poblíž cihelny. O ní se uskutečnila jednání mezi vojenskou správou a pražským stavebním úřadem, který 2. prosince 1918 rozhodl o umístění letiště na pozemky vedle cihelny. Plánované civilní a vojenské letiště mělo být rozsáhlé, což si vyžadovalo zábor poměrně velké výměry zemědělské půdy. Podle dobových fotografií byly na vybraném území malé a poměrně roztříštěné pozemky, které vlastnilo mnoho majitelů, což komplikovalo jejich výkup a způsobovalo by i problémy při výstavbě. Přesto byl ještě koncem roku 1918 zahájen výkup vysočanských a letňanských pozemků, které později posloužily pro vybudování letňanského letiště a v polovině dvacátých let minulého století také pro výstavbu Vojenské továrny na letadla (Letov) a Vojenského vzduchoplaveckého ústavu (pozdější Vojenský letecký ústav studijní). Minimálně v období mezi listopadem 1918 a lednem 1919 probíhal letový provoz na pozemcích u Černínovy cihelny.

Například 22. prosince 1918 odtud odstartovala pětice letounů k nácviku uvítání prezidenta T. G. Masaryka. Aviatik (Berg) D I číslo 138.14 pilotoval velitel Leteckého sboru setník Jindřich Kostrba. V letounech Hansa Brandenburg B I(Fd) s čísly 276.05, 76.51 a 176.80 letěly posádky Rudolf Vaníček a František Fiala, Klement Adamec a Alois Šmolík, Rudolf Polanecký a František Kabeláč. Sestavu uzavíral letoun Hansa Brandenburg C I(Ph) číslo 26.70 s posádkou Karel Dovolil a Jan Růžek. V plánovaný den uvítání bylo však nepříznivé počasí, a tak se vlastní hold nakonec uskutečnil až 1. ledna 1919.

S letounem SVA 10 číslo 12812 přistáli na vysočanském letišti 11. ledna 1919 také dva příslušníci 56. perutě letecké služby Italské královské armády (56. Squadriglia Servizio Aeronautico Regio Esercito) - strážný Jindřich Brejla a rotmistr Mirko Dostál.

Přestože letiště u cihelny leželo na rozhraní vysočanského a kbelského katastru, byl pro ně běžně používán název letiště Vysočany.

Během jednání o výkupu pozemků v okolí cihelny upozornili kbelští sedláci zástupce vojenské správy na dva velké pozemky na opačné straně liberecké silnice, které také patřily majiteli cihelny hraběti Černínovi. Oba byly velké, prakticky tvořily jeden celek a na rozdíl od protějších pozemků na nich nebylo třeba provádět velké zemní úpravy, byly tedy téměř okamžitě způsobilé k letovému provozu. Tyto pozemky posloužily za základ letiště Kbely a Vysočanské letiště tak zůstalo dočasným řešením.

Letiště Praha - Strašnice

Již od 31. října 1918 používal Letecký sbor letiště ležící na polích v Praze-Strašnicích, jižně od současné Černokostelecké ulice. Od 4. listopadu 1918 působilo na zdejším letišti Letecké oddělení Strašnice, které bylo spolu s Leteckým oddělením Vysočany součástí Letecké setniny Praha. Strašnické letiště bylo zrušeno 11. prosince 1918 a jeho personál s materiálem byl převeden k Leteckému oddělení Vysočany.