Tupolev Tu-134A
7/2010







Dopravní, dvoumotorový, proudový letoun pro 64 až 80 cestujících. 

V roce 1961 začali u Tupoleva pracovat na novém letounu vycházejícím z Tu-124. Z výrobního pásu byly vyřazeny dva nedodělané Tu-124. Byl jim prodloužen trup a motory se přemístili na konec trupu (požadavek na snížení hlučnosti). Za 18 měsíců byl 23. června 1963 zalétán první stroj. Sériově se začal vyrábět až roku 1966. V roce 1967 ho firma představila na pařížském aerosalonu a od srpna 1967 začaly létat mezi Murmanskem a Moskvou a od září z Moskvy do Stockholmu  a později i jinam.

Úspěch nového stroje byl velký. Tu-134 se v Sovětském Svazu, Vietnamu, Číně, východní Evropě a také v Africe stal „dříčem“ středních tratí. Letoun se vyznačoval robustním podvozkem kvůli nutnosti vzlétat i z pískových, popř. jiných nevybetonovaných drah. Na svoji dobu se vyznačoval také poměrně dobrým komfortem v kabině. Dále byl vybaven autopilotem schopným přistát s letounem za podmínek kategorie II ICAO.
K pohonu Tu-134 sloužily dva motory D-30 P.A. Solovjova. 

V r. 1970 vznikla nová verze Tu-134A s prodlouženým trupem a vylepšenými motory Solovjov D-30-II s nižší spotřebou paliva. Původně prosklenou příď si ČSA, jugoslávský Aviogenex aj. nechaly upravit pro zástavbu palubního radiolokátoru (Tu-134A-3). Mnoho společností, ale upřednostňovalo verzi Tu-134A-3 s navigátorem. Poslední verzí byl Tu-134B a B-3, opět s modernější avionikou, kde už navigátora definitivně nahradil radar.  Verze Tu-134BSH - vojenské letectvo Ruska užívá několik letounů Tu-134BSH, které slouží jako cvičné bombardovací stroje a mají v přídi radar používaný u Tu-22. Další vojenskou obměnou je Tupolev Tu-134UBL, který je ale vybaven avionikou shodnou s Tu-160 a slouží rovněž k výcviku. Všech Tupolevů 134 bylo vyrobeno celkem 720 (jiné zdroje uvádí 852).

ČSA používaly Tu-134A od 29.12.1971, kdy byl uveden do provozu první stroj (OK-AFA). První zahraniční let uskutečnil tento typ 3.1.1972, kdy letěl do Paříže a do Vídně. 
Celkem jich u ČSA sloužilo čtrnáct. (OK-AFA, AFB, CFC – CFH, DFI, EFJ, EFK, HFL, HFM, IFN) Posledním, u ČSA , zavedeným strojem byl OK-IFN a bylo to 11.3.1978.
Jeden Tu-134A létal také u naší armády. Po rozpadu federace jej obdržela ČR a sloužil na základně ve Kbelích. V roce 1997 však byl vyřazen z provozu, stejně jako stroje ČSA.. 

Základní údaje (Tu-134A):

Rozpětí: 

29,01m

Dostup:             

12 000m 

Délka: 

37,05m

Dolet:                 

3 500km

Max. rychlost:   

900km/hod

Ekonomická cestovní rychlost: 750 km/h
Výška: 9,14 m

Posádka:               

4+64 až 80

Hmotnost prázdného letadla: 29 050 kg Vzletová hmotnost: 47 500 kg
Dostup: 11 000 m Dolet: 3 020 km (s 5 000 kg nákladu)

 

  Wikipedia, ČSA, L+K, 1986/11, Němeček - Civilní letadla 2