Iljušin
Il-86 |
|||||||||||||||||||||
Vývoj
Iljušinu 86 započal v roce 1971, kdy sovětský Aeroflot předložil třem hlavním
sovětským konstrukčním kancelářím navrhujícím dopravní letadla ( Antonov,
Tupolev a Iljušin) své požadavky na první sovětský velkokapacitní letoun. První prototyp Il-86 vzlétl 22.12. 1976 a první sériový letoun 24.10. 1977. Aeroflot ho však zařadil na své linky až v prosinci 1980 a nestihlo se tak uvedení stroj na pravidelné linky před LOH v Moskvě. Ani prodloužení termínu nevedlo k odstranění řady nedostatků jako byly např. vysoká poruchovost, vysoká spotřeba paliva, hlučnost a malý dolet (kolem 4000 km). Il-86 nezvládl bez mezipřistání let na vnitrostátní lince Aeroflotu z Moskvy do Alma – Aty. Tyto nedostatky nakonec vedly k vývoji zdokonaleného Il-96. Do ukončení výroby v roce 1993 bylo vyrobeno 103 letounů. 3 používá ruské letectvo jako létající velitelská stanoviště. Většinu letounů Il-86 odebral Aeroflot, několik se jich dostalo do Číny. V devadesátých letech létalo několik Il-86 v pronájmu v Turecku. Po rozpadu SSSR a odštěpení dalších dopravců v SNS se letouny "rozptýlily". Komerční provozovatelé Il-86 v roce 2002 AJT Air (4), Atlant Soyuz (2), Kontinentalnye Avialinii (2), Eurasia (1), Kras Air (4), Pulkovo Aviation (8), Sibir Airlines (13), Transaero (1), Ural Airlines (3), Vaso Airlines (2), Uzbekistan Airways (10), Air Kazakstan (6), China Xinjiang (3), Armenian Airlines (2), Aeroflot (16) Po r.2005 začaly být Il-86 postupně stahovány z provozu.
|
|||||||||||||||||||||