Zamyšlení
nad „terminus technicus“ ve filatelistické
terminologii
24.
dubna 2004 byla ustavena nová odborná společnost (OS) SČF - Společnost sběratelů
neoficiálních příležitostných celin (SSNPC) a již se mezi filatelisty rozšířila
námitka proti názvu nové společnosti - „jaképak neoficiální příležitostné
celiny, když jde o neoficiální či privátní přítisky na oficiálních
celinách“. Proč byl zvolen pro novou OS SČF právě tento a nikoli jiný
název, bylo zdůvodněno v Prohlášení přípravného výboru pro založení
SSNPC a je zakotveno v Organizačním řádu SSNPC - oba tyto dokumenty
jsou stále k disposici na internetových stránkách www.japhila.cz
a www.infofila.cz. Pokusím se odpovědět
na vznesenou námitku z hlediska odborné terminologie obecně a
filatelistické terminologie zvláště.
Nejprve
se pozastavíme u pojmu terminus
technicus. Podle naučného slovníku je to
„odborný název (výraz), který je jednoznačně přiřazen určitému pojmu
zpravidla státní nebo oborovou normou“. Slovně to může být výraz i
jazykově nesprávný, nelogický, ba dokonce nesmyslný, avšak jednoznačně
určující. Každý ví, že v
„autoservisu“ se opravují automobily a poskytují i jiné služby motoristům,
přestože v doslovném překladu by to měla být „samoobsluha“. Každý
ví, že „mikrofon“ převádí zvukové vlny na elektrický signál, přestože
v doslovném překladu by to měla být „miliontina fonu“.
Uvážíme-li, že „digit“ v doslovném překladu znamená
„prst na ruce“, pak digitální hodinky by měly být spíše hodinky
„prstové“ či ručičkové než hodinky s číslicovým displejem.
Nesmyslnými se mohou zdát i termíny „půlstopý“, resp. „čtvrtstopý“
záznam zvuku na magnetickém pásku, protože žádná „půlstopa“ nebo „čtvrtstopa“
na pásku neexistuje (jde o počet dvou, resp. čtyř souběžných záznamových
stop zasahujících do poloviny, resp. čtvrtiny šířky pásku); název
“dvoustopý“ nebo „čtyřstopý“ však není jednoznačný - dvě stopy
mohou být zaznamenány nejen na pásku se dvěma záznamovými stopami (tedy„půlstopě“),
ale i na pásku se čtyřmi záznamovými
stopami (tedy „čtvrtstopě“). Mnohé obdobné jazykově nesmyslné pojmy
pronikají do odborného jazyka jako terminus
technicus doslovnými překlady z cizích jazyků. Tak např. pronikl
do filatelie pojem „polooficiální“ (z německého „halbamtliche“ nebo anglického „semiofficial“),
ve významu privátního přítisku pořízeného se souhlasem poštovní správy,
ačkoli fakticky „polooficiálně“ nic vydáno být nemůže.
Za
normu filatelistického názvosloví se považuje Základní filatelistická terminologie (ZFT), zpracovaná autorským
kolektivem členů komisí SČSF pod vedením Pavla Pittermanna, která vyšla v
publikaci Československá filatelie vydané ke Světové filatelistické výstavě
Praga 88. Zastavme se u tří hesel ZFT, a to „celina s přítiskem“,
„přítisk“ a „příležitostná celina“.
·
U hesla „celina s přítiskem“
je uvedeno, že přítisk může být úřední
(provedený orgány poštovní správy), poloúřední (provedený se souhlasem
poštovní správy) a soukromý ... Tuto specifikaci nutno chápat v historickém
kontextu a byl smysluplný v době, kdy poštovní správa neprováděla přítisky
na zakázku soukromých subjektů. V opačném případě by dnes musely být
za „úřední“ považovány všechny přítisky provedené
orgány poštovní správy, tedy i přítisky kategorie B (privátní)
objednané u OZ DOS Postfila a dokonce i některé přítisky kategorie C, pokud
by je mimo Postfilu pořídil např. ke svému výročí místní poštovní úřad.
Rovněž pojem „poloúřední přítisk“ ztratil opodstatnění, protože
dnes poštovní správa žádný souhlas k vydání přítisků nevydává
a používat tento pojem v přeneseném významu (např. pro přítisky
kategorie A) je nesprávné, neboť tím by byl popřen základní atribut terminus
technicus, totiž jeho jednoznačnost.
·
U hesla „přítisk“ se dočteme, že
interpretace tohoto pojmu je velmi nepřesná
... a do budoucna lze považovat za
účelné používat tento pojem ve smyslu polygrafického názvosloví.
Jinak řečeno, nedoporučuje se tento pojem používat ve filatelistickém názvosloví.
·
„Příležitostná celina“ je
definována jako celina vydávaná při příležitosti
různých oslav, výstav, výročí apod., která se od běžných celin liší
zvláštní úpravou, obvykle obrazem, kresbou či nápisy v levé polovině
adresní strany ..., aniž by byl specifikován původ celiny (oficiální
nebo neoficiální).
Předmětem zájmu členů SSNPC jsou (v souladu s výše uvedenou
definicí) „příležitostné celiny“ s omezením, že se jedná o
neoficiální, neúřední vydání těchto příležitostných celin.
Podkladem pro vyhotovení neoficiální příležitostné celiny je sice oficiální
celina, ta však není celinou příležitostní. Teprve, když se na tuto
„podkladovou“ či „nosnou“ oficiální celinu při
příležitosti různých oslav, výstav, výročí apod. vytiskne zvláštní
úprava, obvykle obrazem, kresbou či nápisy
... , teprve pak lze hovořit o „příležitostné celině“; a protože
ona zvláštní úprava byla provedena neoficiálně, jedná se o „neoficiální
příležitostnou celinu“. Celinu je nutné posuzovat vždy jako celek. Přítisk
na celině je jen graficko textová část příležitostné celiny. Neoficiálním
či privátním přítiskem se „nosná“ oficiální celina bez přítisku,
změnila na příležitostnou celinu, taková však už oficiálně vydaná
nebyla. Tedy shrnuto s odvoláním na výše uvedené: pro neoficiálně
(neúředně) vydaný přítisk na oficiálně (úředně) vydané nosné celině
je pojem neoficiální příležitostná
celina (NPC) terminus technicus, a to v naprostém souladu se ZFT. S pojmem
příležitostná dopisnice ve významu neoficiálního přítisku na oficiální
dopisnici se běžně setkáváme v odborném filatelistickém tisku; např.
ve Filatelii č. 7/03 je na straně
6 zveřejněn program Poštovního muzea v roce 2003 a u tří akci ze čtyř výstav
je uvedeno, že k výstavám bude vydána příležitostná
dopisnice; na straně 42 v témž
čísle je v glose 300. výročí založení gymnázia Benešov uvedeno, že k
tomuto výročí vydá Česká
pošta dopisnici; ve Filatelii č. 8/03 se na straně 32 dočteme, že v informacích
na Mezinárodním veletrhu Sběratel bude ke koupi mj. příležitostná
dopisnice; v Merkur Revui č. 2/04 na straně 18 je informace o výstavě
Mladá Příbram, ke které bude vydána příležitostná dopisnice s přítiskem
atd.; ve všech těchto (i jiných obdobných) glosách se vždy jedná o „neoficiální příležitostnou dopisnici“.
Ještě
poznámka, co je a co není ve filatelii „oficiální (úřední)“.
Zpravidla když vyjde nový katalog Merkur Revue nebo Pěnkava, kritizuje časopis
Filatelie, že tyto katalogy zahrnují kromě oficiálních materiálů i materiály
neoficiální. To je sice pravda, ale vždy jsou neoficiální materiály odděleny
od oficiálních v samostatných částech katalogu, takže sběratel nemůže
být pomýlen, aby zaměnil oficiální materiál za neoficiální a naopak.
Jediným katalogem ČR, ve kterém jsou oficiální celiny vedeny společně s neoficiálními
(CDV s přítisky „A“ a „PM“), je katalog POFIS, na to však časopis
Filatelie neupozorňuje. Neobstojí názor předsedy redakční rady Filatelie
pana Dr. Františka Crhy (kterého si jinak jako filatelistického experta
velice vážím), že přítisky „Postfila“ a „Poštovní muzeum“ jsou
„oficiální“ (viz Filatelie č.1/04 str. 40 - recenze specializovaného
katalogu ČR, Filatelie Pěnkava); takový názor má sice oporu v ZFT u
hesla „celina s přítiskem“, ale pak by (jak bylo uvedeno výše) měly
být jako „oficiální“ označovány i privátní přítisky poštovní
provenience, což zřejmě odporuje obecnému filatelistickému myšlení i stávající
praxi. Celiny s oficiálními přítisky byly v dosavadní
filatelistické historii vždy považovány za oficiální příležitostné
celiny a také tak jsou všechny katalogizovány (např. převážná většina
čs. oficiálních příležitostných dopisnic z let 1928÷1938 a 1947÷1967
jsou dopisnice s oficiálními přítisky, které existují i bez přítisku a z pozdější
doby připomeňme čs. celinové obálky COB59, což je COB52 s oficiálním přítiskem,
COB93, což je COB92 s oficiálním přítiskem a nebo čs. dopisnice
CDV222 a CDV223/1÷6, což jsou CDV215 s oficiálními přítisky). Tak
tomu však u rádoby oficiálních přítisků „Postfila“ a „PM“ není.
Všeobecně
se ve filatelii za „oficiální (úřední)“ považují pouze poštovně
filatelistické emise zveřejněné ve Věstníku (vydavatelem je ministerstvo
nadřízené poštovní správě, v současnosti je to Ministerstvo
informatiky ČR); ostatní filatelistický materiál, ať už je jeho
vydavatelem kdokoli, je materiál „neoficiální (neúřední)“. Snad by
bylo vhodné ještě rozlišit pojmy „neoficiální (neúřední)“ a „privátní
(soukromý)“. Pojem „neoficiální“ je nadřazený pojmu „privátní“
(co je privátní, je i neoficiální, neboť nic privátního nemůže být
oficiální; avšak co je neoficiální, nemusí být privátní). O privátním
filatelistickém materiálu (může jím být nejen příležitostná celina,
ale i pamětní list, příležitostný tisk a nově se objevují i privátní
FDC) hovoříme tehdy, je-li jeho vydavatelem nebo objednatelem soukromý
subjekt, a to i tehdy, jestliže byl takový materiál vyhotoven prostřednictvím
poštovní instituce a nebo dodatečně „posvěcen“ poštovní správou (viz
např. terminus technicus „privátní celina“).
V závěru
bych chtěl apelovat na výbor nové SSNPC, aby přispěl k vytvoření
odborné terminologie ve svém oboru, a to v návaznosti na stávající
ZFT upřesněním, rozšířením a doplněním hesel, nikoli však změnou významu
již do ZFT zařazených hesel.
doc.
Ing. Jaroslav Špaček, CSc.